Je poměrně smutným faktem, že bez peněz zkrátka nemůžeme být, a to v žádném věku. Právě za ně si kupujeme bez nadsázky vše, co k životu potřebujeme. Otázkou však je, jak jich získat dostatek. Pro člověka v produktivním věku to není takový problém, ale co až půjdeme do penze? V tom okamžiku se nám příjem drasticky sníží, což nás dnes trápí podstatně více, než kdy dřív, a to z dobrých důvodů.
Tím prvním je samozřejmě nárůst inflace. O tom, že platy i důchody rostou mnohem pomaleji, než ceny se všeobecně ví. Znamená to, že si za částku, kterou budeme jako důchodci pobírat, koupíme mnohem méně. A to může být problém, neboť někteří lidé se tím ocitnou na hranici chudoby. Je tedy jasné, že s tím je nutné něco dělat.
Dalším faktorem je neudržitelnost našeho průběžného důchodového systému. Ten je nastaven tak, že při současném věkovém rozložení populace zkrátka nemůže dlouhodobě fungovat, aniž by jej stát dotoval ze svého rozpočtu. To však není dost dobře možné v současné situaci, kdy je jeho schodek v podstatě rekordní. To znamená, že důchodci dostanou podstatně méně.
Je tedy jasné, že je nutné s tím něco dělat. Proto také byla spuštěna kampaň, která nabádá především mladé lidi, aby si sami šetřili na penzi. Zatímco dříve totiž platilo, že se postará stát, dnes tomu tak není. Je potřeba, aby se člověk postaral sám o sebe. A naštěstí máme mnoho způsobů, jak své peníze pasivně rozmnožovat, od investic přes spořící účty či důchodové spoření.
I to však přináší určité problémy, především pak pro ty, kteří žijí „od výplaty k výplatě“ a nemají žádné peníze, které by mohli dát stranou. K tomu navíc můžeme přidat i to, že finanční gramotnost u nás není zrovna velká, a vidíme, že situace je vážnější, než by se mohlo zdát. Bohužel, vypadá to, že za pár desítek let bude mnoho důchodců skutečně živořit. Tedy alespoň pokud se něco radikálně nezmění.